Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Bitva o Dukelský průsmyk

Postup Rudé armády se ani v roce 1944 navzdory silné německé obraně nezastavil. Geografické podmínky navíc Sovětům hrály do karet, protože polské a maďarské roviny skýtaly prostor pro neomezené hloubkové operace mechanizovaných jednotek. Jedinou přirozenou hráz proti přívalu sovětských obrněnců představovalo horské pásmo Karpat o délce 350 a šířce až 130 kilometrů, které Němci přeměnili na horskou citadelu.

Na druhou stranu se velká část obranných pozic nacházela na území loutkového klerofašistického Slovenska, které se kvůli neúspěchům vojsk Osy na východní frontě stávalo stále méně spolehlivým spojencem. Slovenští političtí a odbojoví představitelé proto již od jara 1944 začali uvažovat o přípravách povstání, které by jednak otevřelo Rudé armádě cestu pro osvobození Československa a jednak deklarovalo vůli Slováků po obnovení společného československého státu.

K povstání mělo podle plánu dojít ve chvíli, kdy se jednotky Rudé armády přiblíží k německým obranným pozicím v karpatských průsmycích. Koordinovaný útok povstalců z týlu vypadal natolik slibně, že se sovětské velení skutečně rozhodlo využít tento plán. Namísto obejití Karpat ze severu a jihu proto byla zvolena varianta, která počítala s přímým útokem. Po průniku hraničními průsmyky se měli rudoarmějci spojit s povstalci a postupovat dále na západ.

Povstání, které později vstoupilo do historie jako Slovenské národní povstání (SNP), ovšem vypuklo ve zcela nevhodnou chvíli. Slovenský režim totiž 28. srpna odsouhlasil zásah německé armády proti rozsáhlému partyzánskému hnutí na území Slovenska. Když následujícího dne večer přišel rozkaz k zahájení povstaleckých akcí, byli již Němci připraveni. SNP se každopádně rychle rozšířilo na 30 okresů (území o rozloze cca 20 000 km2, na kterém žily téměř dva miliony lidí), spravovaných povstaleckými národními výbory.

Povstalecké jednotky byly organizovány v tzv. 1. československé armádě na Slovensku, která vznikla 1. září a v říjnu disponovala až 65 000 muži. Pro vývoj SNP však již na samém počátku znamenala obrovskou ránu ztráta dvou východoslovenských povstaleckých divizí, které držely frontu o délce 100 km a především ony měly zajistit otevření průsmyků. Ve dnech 1. a 2. září totiž obě divize překvapila Heinriciho armádní skupina, která je odzbrojila a narušila tím původní plány na rychlé dobytí karpatské pevnosti Rudou armádou.

Sověti kvůli ztrátě východního Slovenska zrušili původně plánovaný letecký výsadek v týlu protivníka, který měl podpořit povstalecké akce. Karpatsko-dukelská operace, jak byl celý plán označován, však měla proběhnout i navzdory dosavadnímu nepříznivému vývoji. Ve směru hlavního útoku Krosno-Dukla-Prešov měla 38. armáda o síle 120 000 mužů (pod velením generála Kirilla Semjonoviče Moskalenka), podporovaná 25. tankovým sborem, 1. gardovým jezdeckým sborem a 1. československým armádním sborem, dosáhnout během čtyř až pěti dnů čáru Stará Lubovňa-Prešov.

Ani začátek operace neprobíhal podle plánu, protože Němci o chystaném útoku věděli a stáhli se do předem připravené druhé obranné linie. Když 8. září v 6 hodin 40 minut zahájila Rudá armáda dělostřeleckou přípravu – osmikilometrovou frontu ostřelovaly raketomety Kaťuša, bitevní letouny a 1517 děl a minometů, většina střel zasáhla jen opuštěná německá postavení...

 

 

 

 

TOPlist