Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

LT vz. 34

Lehký tank vz. 34, resp. ČKD P-II (Foto: archiv, volné dílo)

Lehký tank vz. 34 byl první „čistokrevný“ tank československé konstrukční školy, který byl zaveden do výzbroje čs. armády. Jeho předchůdcem ve výzbroji byl totiž francouzský Renault FT, který sice představoval osvědčený stroj z první světové války, ale ve 30. letech již beznadějně zastarával. Tančík vz. 33 zase nevyhovoval po stránce takticko-technických parametrů a byl terčem kritiky vojáků i odborníků. Výrobce tančíku, kterým byly závody ČKD Praha, měl ovšem v záloze projekt lehkého tanku, na kterém pracoval od začátku 30. let. Jednalo se o ryze soukromou iniciativu, která neměla oporu v armádních specifikacích.

Obrněná vozidla ČKD - Tančík vz. 33 (vlevo) a LT vz. 34 (vpravo)  (Foto: archiv, volné dílo)

Označení typu znělo ČKD P-II, což odpovídalo II. kategorii dokumentu „Zpráva o tankové otázce z roku 1934“, která specifikovala tank s pancířem o síle 15 mm. Tato kategorie byla přitom vypsána až na základě existujícího projektu ČKD. Armáda kromě jednoho prototypu (P-II-a) obdržela také ověřovací sérii šesti tanků z pobočky ČKD ve Slaném. Tanky nakonec s určitými výhradami absolvovaly manévry a v roce 1933 tak mohla být v pražském závodě zahájena sériová výroba 44 tanků pro československou armádu. K zařazení typu P-II do služby došlo až v červenci 1935 pod oficiálním názvem Lehký tank vzor 34.

Konstrukce tanku odpovídala typické československé tankové škole – korba byla tvořena ocelovými profily a pancéřovými plechy o nejvyšší síle 15 mm, k jejichž spojování se používaly nýty nebo šrouby. Hutě Poldi Kladno však dodaly nekvalitní pancéřování, ve kterém se objevovaly praskliny. První série tanků tedy musela obdržet nové vyrobené plechy. Korba byla až do výšky jednoho metru vodotěsná. Motorový prostor oddělovala od bojového prostoru 3mm přepážka opatřená servisními dvířky.

Korba tanku byla až do výšky jednoho metru vodotěsná  (Foto: archiv, volné dílo)

Tank obsluhovala tříčlenná posádka ve složení řidič, radista a velitel. Stanoviště řidiče a radisty se nacházela v přední části, přičemž oba muži seděli na kožených sedadlech. Pro řidiče byly určeny dva průzory o rozměrech 300x75 mm opatřené clonami a periskopem se zorným úhlem 25°. Radista obsluhoval kromě radiostanice vz. 35 také těžký kulomet ZB vz. 35 ráže 7,92 mm, umístěný v kulové lafetě ve středu přední pancéřové desky. Odměr kulometu činil 20°, náměr -10° až +25° a pomocí bowdenu z něj mohl v případě potřeby střílet i řidič.

Řidič ovládal tank pomocí dvou směrových spojek a jejich brzd, mechanicky ovládaných dvěma vodorovnými pákami. Nožní brzda působila na hlavní spojku, brzdy hnacích kol pak na směrové spojky. Spojky měly udržet vozidlo na svahu s 10% stoupáním. Pohon zajištoval vodou chlazený čtyřdobý zážehový čtyřválec Praga s ventilovým rozvodem SV o výkonu 46 kW.

Tento pohled ukazuje tvarovaný kryt motoru či charakteristické uspořádání podvozku  (Foto: archiv, volné dílo)

Podvozek byl na každé straně tvořen osmi pojezdovými koly s gumovými obručemi o rozměru 340x80mm. Vzadu se nacházelo vodící kolo o rozměru 395x40 mm, zavěšené na odpérovaném rameni a vpředu ozubené hnací kolo (19 zubů o šířce 20 mm). Dvě dvojice pojezdových kol na společném čepu tvořily rám. Dvojice rámů pak tvořila pojezdový vozík odpružený listovými péry. Pás měl celkem 107 článků o rozměru 272x90 mm, přičemž horní část pásu vedoucí přes dvě nosné kladky a ozuby probíhala vyplechovaným dřevěným žlábkem.

Hlavní výzbroj tanku, 3,7cm kanón Škoda vz. 34, se nacházela spolu se spřaženým těžkým kulometem vz. 35 v otáčivé věži. Kruh věže o průměru kuličkové dráhy 1 265 mm zabíral celou šíři stropu bojového prostoru. Na vrchní části věže byla umístěna velitelská kopule opatřená poklopem pro nástup a výstup posádky, která kromě tohoto měla k dispozici také další poklop v podlaze bojového prostoru.

Československá armáda se díky zavedení LT vz. 34 dočkala plnohodnotného tanku, který umožnil praktickou realizaci výstavby jednotek útočné vozby a především výcvik osádek. Typ P-II se ovšem potýkal s nedostatkem výkonu a rychlosti, nehledě na kritiku hlučnosti pohonné jednotky. Slabé 15mm pancéřování zase nezaručovalo dostatečnou ochranu proti průbojné munici a tanky se tak nehodily pro podporu v první linii. V souvislosti se zaváděním lehkého tanku vz. 35 připadla jejich předchůdci průzkumná role v rámci přezvědných oddílů pěších divizí, pro kterou se ovšem nehodil z důvodu nízké rychlosti.

Po Mnichovské dohodě a následné demobilizaci se MNO pokusilo tanky exportovat, ale žádný kupec se nenašel a tak měly být všechny tanky LT vz. 34 soustředěny v jednom tankovém praporu, nicméně realizaci tohoto záměru znemožnila okupace českých zemí v březnu 1939. Němci o tento zastarávající typ nejevili na rozdíl od LT vz. 35 a 38 zájem a všech 23 kusů, které ukořistili na území nynějšího protektorátu, patrně po určité době sešrotovali. Slovenská armáda naproti tomu udržovala svých 27 tanků až do roku 1944, kdy jejich věže po potlačení SNP německá armáda využila jako polní pevnůstky a zbylé pancéřové plechy sešrotovala. Do současnosti se tedy žádný exemplář tohoto tanku nezachoval.

TOPlist