Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

ShKH vz. 77 DANA

Samohybná kanonová houfnice vz. 77 DANA (Foto: Chmee2, CC BY-SA 3.0)

Na počátku 70. let bylo evidentní, že československá armáda potřebuje zařadit do služby nový samohybný dělostřelecký komplet, což v podmínkách Varšavské smlouvy fakticky znamenalo houfnici ráže 152 mm. Československo se ovšem rozhodlo, že nezavede do výzbroje sovětské zbraně tohoto kalibru na pásových podvozcích (2S3 Akacia a 2S5 Giacint) a vytvoří si vlastní samohybnou houfnici. Vývojem byl pověřen podnik Konštrukta Trenčín, jenž vývojové práce zakončil v roce 1976. O rok později byla nová zbraň zavedena do služby v ČSLA pod názvem ShKH (samohybná kanonová houfnice) vz. 77 DANA. Její jméno se dnes často píše ve formě „Dana“, ale formálně správné je psaní velkými písmeny, jelikož skutečně jde o zkratku, ačkoli na její význam si dnes už leckdo nevzpomene: Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky. Tato slova vlastně zahrnují oba základní převratné rysy nové zbraně, jimiž se odlišovala od světové konkurence. Prvním rysem byl typ podvozku, neboť konstruktéři odmítli klasické pásové šasi, na která se tehdy montovala všechna samohybná děla, a rozhodli se pro osmikolový podvozek z kopřivnické Tatry.

ShKH vz. 77 DANA na přehlídce 9. května 1985 (Foto: Kenyh Cevarom, CC BY-SA 3.0)

Kolový podvozek znamená výhodu v jednoduchosti, nižší výrobní ceně i provozním nákladům a také díky vyšší rychlosti na pevném povrchu. Ačkoli obecná nevýhoda spočívá v nižší průchodnosti těžkým terénem, pověstné terénní vlastnosti podvozků od značky Tatra způsobují, že se systém DANA dokáže s většinou „pásáků“ velice slušně měřit, nehledě k tomu, že je samozřejmě dramaticky předčí v jízdě na silnici. Použitý podvozek je v podstatě modifikovaná varianta podvozku nákladního auta Tatra 815 VP31 29 265 8x8.1R. O pohon se stará dieselový dvanáctiválec Tatra T3-930.52V-12 o výkonu 265 kW, který se pro vozidla od firmy Tatra nachází hodně netypicky vzadu (právě to na počátku způsobovalo určité problémy některým řidičům, protože v rozporu se svým zvykem nemohli řadit jen podle zvuku motoru). Dalším zajímavým rysem jsou tři hydraulické podpěry (jedna vzadu a dvě po bocích), které se před střelbou vysunou a zajišťují stabilitu celého systému.

 

Osádka, věž, výzbroj a munice

V přední části vozidla se nachází nízká pancéřovaná kabina s místy pro řidiče a velitele, zbylí tři členové osádky mají místa v masivní otočné věži. Ta je podélně rozdělena na dva prostory, přičemž vlevo od samotné zbraně sedí mířič a nabíječ, kdežto vpravo sedí časovač. Jedná se o (ve svojí době) značně nezvyklé uspořádání, související s druhým převratným rysem houfnice DANA, a sice s automatickým nabíjením. Není sice pravda, že DANA byla úplně první zbraň své kategorie s tímto prvkem zavedená do služby, jelikož ji „předběhl“ švédský Bandkanon 1, avšak to byla hodně obskurní a specifická zbraň vyrobená jen v malém počtu kusů, a tak se dá alespoň říci, že DANA byla z tohoto pohledu první velkosériově vyráběná.

DANA se vyznačuje terénním podvozkem Tatra a rozměrnou věží (Foto: RomanM82, CC BY 2.0)

Nabíjení houfnice zajišťuje dvojitý hydraulicky poháněný systém, jehož levá polovina zasouvá prachové náplně, zatímco ta pravá samotné dělostřelecké granáty. Kapacita tohoto systému činí 36 ran, celková vezená zásoba munice odpovídá 60 výstřelům. Úkolem nabíječe je dohled na správnou funkcí systému a časovač šroubuje na granáty zapalovače, oba dva následně ručně vkládají prachové náplně a granáty do dopravníků samočinného nabíjení. Max. kadence činí čtyři až pět výstřelů za minutu. V případě poruchy automatiky lze dělo samozřejmě nabíjet i klasicky ručně, avšak rychlost palby se potom snižuje na dvě rány za minutu. Mířič obsluhuje zaměřovací soustavu, jež sestává z dělového dalekohledu a zaměřovače pro nepřímou střelbu a dále zaměřovače pro přímou palbu.

Vlastní houfnice ráže 152 mm má hlaveň o délce 5,58 m a je uložena na lafetě, jež dovoluje náměr od –4 do 70 stupňů, odměr věže činí 225 stupňů na obě strany. K dispozici je řada typů granátů, které lze obecně rozčlenit na standardní s dostřelem 18 700 m, „dálkové“ se zvětšenou prachovou náloží a max. dosahem 22 000 m a konečně munici pro přímou palbu (především na obrněné cíle) na dálku max. 850 m. Po stránce účinku dominují v prvních dvou kategoriích granáty tříštivo-trhavé, dále se používají např. osvětlovací či dýmové, pro přímou střelbu slouží granáty protipancéřové. Teoreticky by DANA mohla zřejmě střílet i sovětskými chemickými či nukleárními granáty. Pomocnou výzbroj představuje 12,7mm kulomet DŠKM vz. 38/46, umístěný na lafetě na stropě věže.

ShKH vz. 77 české armády na cvičení v Hohenfelsu v listopadu 2013 (Foto: RomanM82, CC BY 2.0)

Služba, nasazení a modernizace

Sériová výroba houfnice DANA probíhala v ZŤS Dubnica nad Váhom. Do roku 1989 vzniklo 672 sériových exemplářů, z nichž 408 zavedla do služby Československá lidová armáda. Jako první jednotka převzal novou zbraň 1. dělostřelecký pluk v Terezíně (tvořil součást 1. tankové divize) a následovalo přezbrojení dalších. Po rozdělení Československa získala Armáda České republiky 273 kusů a zbylých 135 „zdědili“ Slováci. V současnosti má AČR tabulkově zhruba stovku houfnic DANA, avšak v aktivní službě je pouze malá část z nich, kterou provozuje 13. dělostřelecká brigáda v Jincích. Zbylé sériově vyrobené houfnice směřovaly do zahraničí, a to tak, že 111 kusů získalo Polsko, 27 koupila Libye a 126 odebral Sovětský svaz, který jich 120 zavedl do výbavy své 211. dělostřelecké brigády Střední skupiny vojsk (umístěné v Jeseníku) a zbývající poslal na cvičiště v Bělorusku. Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR byla většina „sovětských“ houfnic DANA odsunuta do Kazachstánu, kde také zůstaly.

Pokud jde o bojové nasazení během studené války, tak armáda Kaddáfího Libye nasadila houfnice DANA při své neúspěšné intervenci do občanské války v Čadu v 80. letech. Další bojové použití bylo zaznamenáno v srpnu 2008, když armáda Gruzie nasadila v konfliktu s Jižní Osetií a následně také s Ruskem houfnice, jež koupila od České republiky během let 2003, 2005 a 2006 v počtu 24 kusů (z nichž tři ukořistili a vystavili vítězní Rusové). Od roku 2008 jsou houfnice DANA užívány polskou armádou v Afghánistánu. Přes své kvality ovšem DANA přece jen zastarala, a tak se samozřejmě objevily její modernizace.

Gruzínské houfnice DANA v květnu 2008, o několik měsíců později byly bojově nasazeny (Foto: Kober, PD)

Česká společnost Excalibur Army nyní nabízí program DANA-M1 CZ, který zahrnuje zejména zdokonalení pohonu a soustavy řízení palby. S modernizací houfnic DANA se ale počítalo již během výroby v 80. letech, primárně s cílem zvýšit dostřel a přesnost. Po roce 1989 se vývoj pozastavil, ale po roce 1993 byl na Slovensku opět obnoven. Zbraň pojmenovaná Ondava měla hlaveň prodlouženou o téměř dva metry, což zajistilo zvětšení max. dostřelu na 32 000 m; došlo rovněž k řadě dalších změn, především co se týče nabíjení a zaměřování. Ondava se sice nikdy sériově nevyráběla, posloužila ovšem při vývoji další, tentokrát již pouze slovenské houfnice.

 

Parametry českých a slovenských samohybných houfnic

Typ

DANA

Zuzana

Himalaya

Zuzana 2

Ráže (mm)

152

155

155

155

Délka hlavně (ráží)

37

45

45

52

Max. dostřel (km)

18,7

39,6

39,6

41,5

Bojová hmotnost (t)

29

28

42

34

Celková délka (m)

11,35

12,97

11,1

14,2

Celková šířka (m)

3,0

3,02

3,59

3,02

Celková výška (m)

3,53

3,53

3,45

3,52

Max. rychlost (km/h)

80

80

60

90

Max. dojezd (km)

600

750

650

750

Počet členů osádky

5

4

4

4

Autor: Lukáš Visingr (Střelecká revue 5/2013)

TOPlist